Report z PvD – In Between Album Tour v T-Mobile areně od Mar-Gec-Ala

Prvním DJem, který začal hrát, byl mě neznámý, ale na první pohled sympatický, Holanďan DJ Pacific, který svým jemným trancem, proloženým tvrdšími tracky, doslova hypnotizoval postupem noci stále víc a víc houstnoucí dav lidí. Vůbec jsem nečekal, že by první DJ dokázal lidi přimět k varu a to mu jednoznačně připisuji jako výrazné plus. Hodně se tancovalo a již kolem desáté byl vidět rýsující se „kotel“ lidí s rukama nad hlavou. Jeho mixy byly docela dobré a přesné, i když se mi zdálo, že ho občas odmítl CD player poslouchat, protože se to kopalo. Co bych mu ale vytkl více, tak že občas udělal jen velmi krátký mix. Nevím, z jakého důvodu, ale i když mu beaty seděly přesně, tak občas prostě první skladbu stáhl a nechal hrát jen ten přimíchávanou. Sečteno a podtrženo dobrý výkon a dovolím si tvrdit, že tohoto mladíka u nás asi uvidíme častěji. Ještě bych dodal, že zahrál mnohem lépe jak Angelo Mike, ale k tomu se dostanu později.



Druhým DJem pátečního večera byl Michael Burian, který hrál, jako vždy, ze svého notebooku pomocí programu Ableton live. Některým lidem vadí, že nehraje z desek, CDček, nebo alespoň z Final Scratche, ale důležitější je smysl pro rytmus a umění vystihnout atmosféru na parketu - a to Michael Burian zvládá skvěle a podle mě zahrál velmi dobře. PvD by se za takový výkon nemusel stydět... Ale teď zpět k věci: Michael Burian nezahrál svůj obvyklý tvrdý set plný elektra, ale naprosto skvělý uplifting-trance/progressive house set. Zahrál totiž jen dvě elektro skladby, mezi nimiž byl skvělý, ale poslední dobou již dost oposlouchaný, track Needs To Feel (Wippenberg remix), který již v dubnu vydalo producentské duo Super 8 & DJ Tab. Za celý jeho set jsem nezaregistroval žádnou chybu při mixování a i to pomohlo dotvořit naprosto skvělou atmosféru, kterou mu již předpřipravil zmiňovaný DJ Pacific... V kostce se dá říci o jeho výkonu následující: Přišel, zahrál, sežehnul lidi v kotli a odešel jako vítěz, i když už lidé šíleli z objevivšího se Paula vana Dyka, který řešil s někým od zvukařů poslední věci předtím, než rozejede svou show.



Paul van Dyk. Paul van Dyk... Paul van Dyk!!! Tato tři slova zněla holešovickou arénou, když Paul pustil svůj první z mnoha a mnoha singlů, kterými návštěvníky za celý svůj předlouhý tříapůlhodinový set potěšil. Ano, Paul van Dykovi nestačili již tak docela dlouhé tři hodiny a přidal, k velkému jásotu valné většiny tanečníků v hale, dokonce něco přes půl hodiny. Vypisovat vše, co z nepřeberného počtu singlů hrál, by bylo na velice dlouho, tak alespoň nabídnu jeho set z letošního Global Gatheringu, který je v mnoha ohledech podobný tomu, co zahrál v pátek v T-Mobile aréně. Vyjmenuji jen pár z těch nejznámějších (kromě těch z alba In Between, které zahrál snad všechny): Needs To Feel (Wippenberg remix) (který krásně párkrát naživo zbootlegoval s různými singly z jeho tvorby), For An Angel (asi ve dvou remixech), Nothing But You (asi ve třech remixech), Crush (Vandit club mix), White Lies, Born Slippy, Life Less Ordinary a mnoho dalších. Paul van Dyk podle mě změnil styl k lepšímu - trochu tvrdšímu a o dost zvukově bohatšímu progressive trancu míchaným s jeho staršími singly v nových i starých remixech. Během jeho setu jsem se snad ani chvilku nenudil a ani nikdo jiný, soudě dle neustálých zvednutých rukou nejen těsně před pódiem, ale skoro v celé hale. Paul prostě předvedl skvělou show a obhájil své místo na výsluní světových DJských hvězd...



Angelo Mike byl pro mne zklamáním večera. Začal velice nudně a tak i pokračoval dalších dlouhých 45 minut, po které jsem ho vydržel poslouchat, než jsem to nakonec nevydržel a opustil jsem T-Mobile arénu. Tech-trance, který totiž začal hrát, není vůbec ze škatulky, kterou bych označil jako „dobrá hudba“. Někomu možná vyhovovalo, co hrál, ale soudě dle pohledu na viditelně prořídlou taneční plochu, jsem nebyl jediný, komu se jeho hraní nezamlouvalo... Co hraje, jsem věděl již před akcí, jen jsem trochu doufal, že když bude hrát hned po PvD, tak zahraje trošku zajímavěji, než jen stereotypní sedmiminutové singly, které ve srovnání s tím, co hrál PvD, vyjdou jako minimal po melodickém technu.



Zvuk bych klasifikoval jako dobrý, ale horší než na předešlé Transmission či na dubnové Amazing City, kterou pořadala agentura Clear Vision. Ozvěna byla opravdu mohutná a pokud jste nestáli v polovině haly blíže k pódiu, zněla jako kdyby se DJovi „kopal“ mix. Bohužel, přestože pořadatelé mají s akcemi v T-Mobile aréně již dost zkušeností, tak to po zvukové stránce moc nevychytali.

Světla byla (a zase se nevyhnu srovnání s konkurenční Amazing City) docela chudá a jediné, co bylo opravdu pěkné, tak naprosto perfetní laserová show, kterou nám zase přichystali lidé ze slovenských Ministry. Jeden celobarevný laser ze DJem a 6 světle zelených na konstrukci na okrajích stage dokázaly vytvořit opravdu krásné obrazce - například rozptýlení všech laserů tak, že vznikly stovky tenoučkých paprsků, které protly skoro každé místo v hale. Bohužel, laserová show nedohoní to, co se zanedbalo na světlech a něco kolem čtyř desítek klasických barevných scanů + had z tenkých světel na konstrukci mi přijde jako šidítko. Sice pěkné, ale podle mě až příliš málo.



Ještě bych zmínil projekci, která byla docela zajímavá – VJ's se snažili promítat obrázky, které evokovaly náladu pouštěných skladeb či znamenala nějaká slova z textů skladeb s vokály. Za DJem byla tři plátna, mezi kterými byly 2 LED panely (na kterých bohužel vypadaly projekce velmi rozmazaně) a před pultem bylo pár klasických LCD panelů. Využitá byla také obří kostka, která klasicky slouží při hokejových zápasech...



K organizaci bych neměl příliš výtek: snad jen to, že do desíti nebyla v provozu šatna blíže ke vstupu a že „DJ Staropramen“ stánky mi přišly trošku trapné a předražené (0,4l Staropramenu za 35,- je podle mě fakt moc – kdyby to byl alespoň půllitr). Jinak bych naopak chtěl pochválit za dobře zvládnutý vstup a bezkonfliktní ochranku, která byla profesionální a zbytečně nezdržovala.

Nakonec to byla velmi vydařená akce, přestože jsem nečekal nic extra... Nakonec se přikloním k hodnocení 7,5/10. Hlavně kvůli technické stránce, kterou chlapci z UM events moc nezvládli a za to, že přizvali Angelo Mika, který se zvukově k ostatním naprosto vůbec nehodí.