Brazil Runner´s Flashback: Imagination Festival 2019

Tyhle velké akce mají pro nás runnery trošku jiný rozměr. Není to o společných večeřích s umělci a pohodě, ale většinou má každý z nás na starosti vice učinkujících, lítáme v noci mezi místem konání a hotely po celé Praze, podrobujeme se policejním kontrolám a snažíme se vše zvládnout tak, aby hvězdy nepocítily žádný stres a naplno si vychutnaly svůj pobyt zde a svá vystoupení. Letos měl celý running na Imagination Festivalu na starosti můj kolega a skvělý kamarád Halbax, který již 2 měsíce před samotnou akcí začal ladit logistiku cest. Je nás celkem pět, včetně mých dalších kámošů, střelce Hitmana a Jakuba Hrabala, Halbaxova bráchy. Mailem dostávám týden před akcí tuhle tabulku mých jízd a plánek areálu. Není toho zrovna málo...

V pátek, v den akce, odcházím dříve z práce a snažím se trošku hodit do pohody a odpočinout si před náročnou nocí. Zhruba ve 20:00 vyjíždím z domu, tankuji, myju a luxuju káru. Vše je nachystáno, najíždím na pražský okruh, ladím Classic Radio (za to mě vždy High Contrast chválí) a nabírám směr Letiště Václava Havla. Po cestě volám na recepci, nechávám se přepojit na pokoj Mustafy Ahmeda aka Muzzyho s tím, že přijedu o něco dříve, ať je připraven. Dříve proto, že další host, kterého povezu, je holandský headliner Noisia a chci být na místě včas.

Před Marriott Airport přijíždím kolem 21:00. V hotelu si už klasicky dávám double ristretto, Muzzy už čeká na svého runnera pěkně vyvoněný v recepci. Až ho ráno budu s partičkou vysazovat před hotelem, už tak "funky fresh" nebude, ale to teď předbíhám. Sedá si dozadu jako správná hvězda a vyrážíme směr Letňany.

Cesta trvá asi půl hodiny, je skvělé, že dnes nechali otevřený tunel Blanka, který většinou v průběhu víkendů zavírají a probíhá v něm údržba. U vjezdu do areálu míjím asi deset policejních hlídek, které zde kontrolují nějaké nešťastlivce. Muzzyho vedu do backstage a protože mám chvilku čas, kouknu trošku kolem...

Za vstupem pro obyčejné smrtelníky je vidět, že i přesto, že je relativně málo hodin, se už areál pěkně plní. Vcházím na DNB stage, kde za barem zdravím kámoše z Ostravy a parťaka z vojny v jedné osobě, barmana Láďu Marečka. Tebe vždycky rád vidím, kámo!

Všude kolem visí plakáty na plánované akce, mrknu se, koho zde vlastně dnes můžu čekat...

Tolik jmen mne vystrašilo a tak se jdu na chvíli schovat do artist backstage. Zde je ještě relativně klídek, dávám si na chuť skvělou vegetariánskou tortilu.

Ledničky pro umělce jsou pěkně nacpané, bohužel já dnes budu jen na minerálce. Nevadí, už mám odkaleno stejně mega hodně a není všem dnům konec, že...

Sám tu ale dlouho nejsem... Přichází DNB císař Suki a společně s pány Ridem a Madface mi pózují na fotografii. Oba už mají své dnešní sety za sebou a za chvíli společně zamíří do Meet And Greet zóny pozdravit své fanoušky, rozdat pár podpisů na prsa a vyfotit se s těmi, co budou mít zájem.

Pro změnu se vydávám na Hardstyle stage, kde v režii opět úřaduje jeden z nej light designerů v Česku, pan Ondra Bylok. Klobouček.

Zase skvělá práce, kluci! Co k tomu dodat?

Na D´n´B stage v režii pro změnu zdravím kámoše Alexe, britského zvukaře z Force Production. Málokdo dokáže nazvučit Funktion-One tak jako tento pán. Na letním Let It Roll festivalu vždy dělá zvukaře na "mé" stage a je to vždy nehorázný rachot. Koukám na hodinky, trošku jsem se zapovídal, sedám do auta a jedu "kudlu" směr Marriott Airport pro headlinera večera.

Noisia má celkem 3 členy, a o všechny už jsem se v minulosti minimálně jednou staral. Dnes přiletěl Thijs se svým fotografem...

Vítáme se, objímáme. Na recepci mu ještě kupuji Plzýnku, sedáme do auta a jedeme.

Cesta probíhá bez potíží, kecáme o dalších fesťácích, kam kluci pojedou, ptají se mě, kolik už je lidí v areálu. Parkujeme za halou, venku stojí partička runnerů s headlinerem hardstyle stage, rovněž nizozemským, Angerfistem. Pánové se dávají hned do řeči ve své rodné holandštině. Kdysi jsem se staral o Angerfistovu přítelkyni Miss K8, od té doby mě on moc nemusí. Nevím, kde co slyšel... :) Další jízda je pro španělskou mladou hardstyle princeznu Lady Dammage, která ve světě rychlých tvrdých beatů stoupá raketovou rychlostí vzhůru. Přišla mi trošku nafrněná, sedla si hned dozadu a za jízdy moc nekomunikovala, takže na ni kašlu a nedám sem její fotku, určitě z toho bude velice smutná... :) Po návratu procházím Meet And Greet zónu, kde již muj "kámoš" Angerfist rozdává společné fotky.

Před artists backstage poprvé tento večer potkávám pana Halbaxe v přátelské rozverné debatě s velmi sympatickou Koven, kterou jsem osobně poprvé potkal letos v létě na festivalu Beats 4 Love, kde vystupovala na hlavní stage, kde já působil coby on stage manager, a byla fakt skvělá! Fajn shledání po delší době. Tahle princezna plánuje další 2 vystoupení v Česku, tuším v dubnu 2020 a má to být pražský Storm a ostravský Fabric, takže koho hudebně oslovila, není na co čekat a kupujte okamžitě lupeny!

Ale ne, koho to máme vpravo? :) "Bifíček" v dobré náladě se snaží skrýt mému objektivu, ale nemá šanci. Společná fotka v nízké kvalitě s Alexem aka A.M.C je na světě.

Jdu se kousek projít po backstage a vykouknu za oponu - ty haly zde jsou opravdu obrovské! Nedivím se, že všechny velké akce kluci přesunuli sem, má to velký potenciál k dalšímu růstu...

Uf a další známí! Runner Kuba Hrabal v debatě s italským hard D´n´B duem Halucinator. Tihle pánové, hrající v maskách, jsou opravdoví démoni. Párkrát jsem měl tu čest se o ně starat a vidět je v akci, a svému jménu rozhodně ostudu nedělají... Respekt!

Další kámoší z rodné ostravské hroudy. Patrik, skvělý fotograf a kameraman z Cheese Media, kamarádka Míša a dnes již zmiňovaný producent Madface.

Koukám na line-up a vidím, že zrovna končí svůj set moje milovaná Noisia. Utíkám na D´n´B, přes stage managera Bastiena se dostávám ke schodům na stage. Fotka se moc, jako tentokrát většina, nepovedla, ale o kvalitu fotek tady přece nejde, ne? Hala je narvaná a Thijs tu rozjíždí nehorázné věci! Ta basa, ty "dropy", prostě Noisia se vším všudy. Budete mi chybět, kluci...

Je půl čtvrté ráno, něktěří "parketníci" v hale jsou už pěkně, jak to říct slušně, na hadry... Mám před sebou poslední cestu a to z festivalu na Marriott. Do auta dostávám skvělou partu: A.M.C, Koven a Muzzy. Všichni jsou příjemně pod parou, v autě klasicky křičí jeden přes druhého, hádají se, koho manažer je větší debil a proč. Mně se samozřejmě při tomhle divadýlku skvěle soustředí na řízení... :) Prostě klasika. Na Divoké Šárce mě pod pohrůžkou násilí nutí odbočit a 45 minut brakujeme Mc Donalds. Big Macy, hranolky, spoustu nealka, nuggety, kečup – to jsou pochutiny, kterými se ládujou vaše hvězdy, přátelé... :)



Kolem půl páté konečně parkujeme před Marriottem a Koven trvá bezpodmínečně na společné fotce se strejdou Adamem. Mám vás fakt rád! Fotka se sice totálně rozmazala, ale pro mě má stejně cenu...

V pět ráno jsem doma, otevírám Bohemian Ale 8,2 procent od Bernarda, v hlavě mi hučí a balím... Moment! Já už vlastně nehulím, takže nebalím nic. Uléhám do postele vyřízený, ale štastný. Zase to byl pěkný hukot. S touhle produkční Let It Roll partičkou spolupracuji už léta a je to moje srdcovka. Kdykoliv znovu! Všichni si večer parádně užili, a ti co neumřeli, tam tančí dodnes. Díky, že jste dočetli až sem a příště na shledanou...

Brazil Runner