Sannyho pohled na Mácháč

Předem mého reportu nebo spíše pohledu bych rád ještě poznamenal, že nejsem hudební kritik ani znalec a tento článek zachycuje pouze můj subjektivní pohled. Po zaparkování svého plechového miláčka na štěrkovém hřišti místního FC jsem po krátké procházce borovým hájem dorazil do areálu na pláži Klůček se zpožděním kolem 19. hodiny. Se zpožděním proto, že jsem chtěl stihnout set mladé ambiciózní DJky E-lite, jejíž sety sleduji již delší dobu. Hudba, kterou prezentuje, je vždy plná latino houseových desek se spoustou gradací i zasněných ploch. Tentokrát jsem se musel spokojit pouze s krátkým vyjádřením právě zmiňované DJky, která skromně poznamenala, že to nebylo podle jejích představ. 

V době, kdy jsem vstoupil do areálu hrál na hlavní stagei tuším DJ Vik, který loni naopak celý festival zakončil. Jeho klidnější tech house pomalu rozjížděl blížící se podmračený večer na Mácháči. Areál se v té době teprve zaplňoval a tak jsem měl spoustu času si ho celý prohlédnout. Od toho loňského se zase tolik nelišil. Na místě, kde loni stála Durex Love Zone se letos nacházela stage rádia Bonton, kde většinu večera exceloval Michael Ví aka René Hauwánek (nebo jak se to vlastně píše:). O kus dál se nacházel náš stánek Techno.cz a hned vedle stánek XMAG, který se vlastně posunul jen o pár metrů. V tu dobu se však zde ještě stavělo a na svůj set teprve čekal DJ Deepdance, pro kterého skončilo hraní onen večer dost nešťastně, když mu někdo převrhnul bag s deskami do písku. Naproti XMAGu ve svahu, tedy v úplně nejzazším konci celého areálu, se rozkládal chilloutový stan. Na jednu stranu je dobře, že si zde mohli clubbeři užívat nerušeně od hlavní stage houseové a minimalové sety různých DJs, na druhou stranu mi tato stage přišla až moc "zastrčená" a odstřižená od okolního dění. Spousta lidí si sem však cestu našla a užívala si pohodovou hudbu. Zbytek areálu tvořily různé stánky s občerstvením, dostatek laviček a míst k sezení jsem také ocenil. Chvílemi jsem měl pocit, že je v areálu málo chemických WC, ale naštěstí se toto jako hlavní problém neukázalo. Velkým problémem, možná tím největším, bylo nedostatečné osvětlení přístupové cesty do areálu a průchod vpravo od hlavní stage dovnitř do areálu. Spousta vyčnívajících kořenů a pařezů v sobě skrývala potencionální nebezpečí pro všechny. Záleželo tedy na každém, jak se s tímto problémem vypořádal, já osobně jsem se všem nástrahám vyhnul živ a zdráv.

Mezitím se na hlavní stagei záhy objevil Chris Sadler se svými svítícími brýlemi a stále se rozrůstající dav tančících clubberů povzbuzoval tohoto rodáka z anglického Nottinghamu, který ani tentokrát neubral nic na svém vysokém standartu. Atmosféra v tu dobu byla výborná a elektrizující. Ani já jsem neodolal a podmanil se přívalu taneční energie. Po zhruba hodince jsem nechal Chrise napospas davu a vydal jsem se na chilloutovou stage, kde v tu dobu hrál zástupce Roxy bookingu DJ Airto, od něhož mám v paměti velmi zajímavé sety, ve kterých kombinuje melodický house s prvky breakbeatu a hojně také využívá vokálových skladeb. Zaujal mne také svým charisma, kterým působil při hraní. Působil klidně a uvolněně a sem tam se na clubbery usmál. Na parketu se však v tu dobu pohupovalo pouze minimum tanečníků.

To se však radikálně změnilo s nástupem pánu Viléma a Funa. Oba dva mají rádi funky deep house a podle toho také jejich set vypadal. Veselý, houpavý, melodický. DJe Funa, bývalého člena dnes již neexistujícího bookingu Lighthouse, asi nemusím představovat, na něj jsem se já osobně moc těšil, protože jeho sety mě vždy velmi potěší svojí melodičností a tím, jak dokáží u člověka navodit stav euforie bez užití jakýchkoliv drog. Ano, přesně u tohohle DJe jsem konečně zažil v praxi tvrzení, že hudba je ta nejlepší droga. Vraťme se však zpět na zem, respektive do chilloutu. Oběma pánům se povedlo taneční parket zaplnit do posledního místečka. Atmosféra gradovala a to byl jejich set teprve ve své polovině - bohužel pro všechny tancechtivé i pro samotné djské duo právě v tuto chvíli bylo jejich vystoupení předčasně ukončeno totálně (ne)společensky unaveným spoluorganizátorem této akce DJem Kaisersozem aka Alephem, jenž se velmi nevybíravým způsobem začal dožadovat svého hraní, které mělo správně začít až za 50 minut! Co následovalo poté jsem stejně jako spousta dalších lidí raději již nesledoval...

Mezitím na hlavní stagei nastoupil Angličan Swag, jehož set velmi přitvrdil dramaturgii na tomto do té doby celkem poklidném pódiu, což se u někoho setkalo s velkým ohlasem. Já jsem se však přesunul na vystoupení Michela Ví ve stanu rádia Bonton. Michael Viktořík, člen skupiny JAR, perlil jako za starých časů hitparády Becherovka 15 Dance, i když ke konci svého společného vystoupení s DJem Michalem Vó byl poněkud najviac. :) Je M'apelle Mads jsem bohužel nestihl, ovšem podle komentářů mých kamarádů, to prý bylo hodně "ujeté" doplněné navíc o svéráznou projekci, což ve výsledku bohužel dopadlo tak, že spousta lidí odešla. Mezitím jsem se přesunul do stanu XMAGu poslechnout si Michaelu Salačovou, jak se zlepšila v mixingu. Nebyl jsem sám, kdo byl zvědav, a tak jsem v davu zahlédl i zvědavě nakukovat samotného Michala Loutku. Musím říct, že se Micheala zlepšila výběrem desek i samotnou technikou mixu. Po Michaele Salačové převzal taktovku opět DJ Fun s Vilémem a stan XMAGu byl naplněn k prasknutí. Já jsem se však zamířil podívat na chilloutovou stage, kde mezitím Alepha vystřídal DJ Subsist a svým minimalovým setem dovedl clubbery až k rannímu rozbřesku. To bylo poslední DJské vystoupení, které jsem tento Mácháč viděl a slyšel. Poté už jsem se začal koncentrovat na cestu domů.

Závěrečné hodnocení celého festivalu určitě vyzní kladně. Kvalitní hudba, příjemní lidé a jedinečné prostředí písečné pláže, tak stručně bych charakterizoval letošní ročník. Organizace probíhala bez závažných problémů a kromě pár výpadků elektrického proudu na začátku se nic vážnějšího nestalo. Dokonce se pořadatelé rozhodli zpestřit festivalový program o ohňostroj. A budu-li hodnotit hudbu, tak pro mne byli ten večer číslo jedna DJové Vilém a Fun, Airto a Chris Sadler. Nedostatky této akce bych spatřil v nedostatečném osvětlení přístupové cesty a části areálu. Také ceny na barech nebyly zrovna nejlevnější, ale na to už jsou čeští clubbeři celkem zvyklí. To je ale myslím si drobnost v porovnání s tím, co jsem zažil na některých jiných festivalech tohoto léta a pokud bude další ročník festivalu Mácháč, rád se na něj znovu podívám.

Záverečné plus/mínus hodnocení:

+ atmosféra
+ organizace
+ navigace na parkoviště
- osvětlení areálu a přístupové cesty
- ceny na barech