RECENZE
Charles Webster - Born On The 24th Of July
Charles Webster - Born On The 24th Of July
Miluju ty okamžiky, kdy si udělám dobrý čaj, natáhnu se v posteli s polštářem pod hlavou, nebo se pohodlně opřu v křesle a pak už jen labužnicky vezmu dálkový ovladač a zmáčknu ten černý trojúhelníček směrem ke své věži. Záleží na tom, které CDčko zrovna odpočívá v přehrávači a které bude tím, jež potěší všechny vaše smysly a pohladí vaši duši. Většinou je to příjemný a nenásilný deephouse s poctivými muzikanty, jenž s alchymistickou přesností umíchali ten lahodný koktejl tónů tak, aby byl posluchač spokojený na sto procent a jako vděčný zákazník se po čase vrátil. Jedním z těchzkušených chemiků se zvuky je už po dlouhá léta britský DJ, producent, skladatel, remixér a šéf malého labelu Love From San Francisco - Charles Webster. On je tou personou, jenž rozdává radost z hudby posluchačům celého světa. Vzhledem k tomu, že právě vydává nové album a jeho kroky s kufrem desek se ubírají směrem ku Praze, myslím si, že je nejvyšší čas si tohoto umělce představit i prostřednictvím serveru, na který jste právě zabrousili.
Většinou ve svých recenzích začínám tím, kdy se ten který autor narodil. Problém je, že
Charles Webster je hodně velký tajnůstkář. Jediným údajem, který je znám, je
fakt, že poprvé na svět zakřičel v polovině 60. let. Název alba nám možná
pomůže rozluštit více, ale všechno jsou jen dohady. Tak jak je skoupý ke svým
informacím, stejně tak poskytuje minimum rozhovorů a zavděk dnes budete muset
vzít také jeho kocourem
:-) místo toho, aby se na vás usmíval z množství
fotografií. Zkrátka opět člověk, za něhož hovoří činy a ne zbytečná data a
obrázky. Vyrůstal v městě Matlock poblíž Sheffieldu. S hudbou profesionálně do
styku přišel relativně brzy. Bylo mu patnáct, když si začal vydělávat v různých
kapelách té doby. Po střední škole však nemizí s kluky ve zkušebnách, ale
začíná studovat na umělecké škole - obor Fotografie. V
roce 1984 se stěhuje do líhně dnešní britské deephouseové scény Nottinghamu,
kde se rozkoukává ve studiu, aby se výsledkem jeho prací staly skladby pro
nastupující hiphopovou formaci The Rock City Crew a později deska jedněch z
prvních houseových umělců T Cut F. Začalo se o něm mluvit s respektem a tak
mladý Charles nelení a zkouší si i dráhu diskžokeje po místních klubech, jako
jsou Garage, Venus, Barracuda nebo Eden. Využívá nabídky a dostává místo ve
Square Dance Studios na pozici zvukového inženýra (snad právě proto všechny
jeho desky i remixy zní tak neskutečně čistě). Ve volném čase si to také zkouší s vlastní tvorbou, takže
si volí přezdívku Sine a třikrát hází na pult obchodů svůj výrobek. Jejich
hlavním synonymem je osobitý styl, který anglická kritika popisuje jako
deep/soulful/house sound. Asi za největší úspěch té doby se dá považovat
masivní klubová skladba Belgium, kterou si jen tak mimochodem vydal pod značkou
Megatonk.
Jednoho
dne Charliemu zazvonil telefon a jeho kroky následně smeřovaly do prosluněného
San Francisca, kde se osm let věnoval hudbě. Založil si tam také label Love
From San Francisco, aby se později tato značka stala i jakýmsi podpisem za
klubovými verzemi, které dneska Charles tvoří pro nejzvučnější jména. Jenom
namátkou - Groove Armada,
Herbert, Roy Davis Junior, Mr.C & Robert Owens,
Billie Ray Martin, A Reminiscent Drive, ti všichni se mohou jeho náladovým remixem
pochlubit! Aby se nenudil, zakládá si v roce 1995 po návratu do domovské Anglie
další label, pod názvem Remote. Stejně jako Love From SF měl být hodně deep,
zároveň však mnohem více jazzy a funky.
Pokud vám až doteď byl Charlieho profil
pouhou španělskou vesnicí, napravíme to - stačí pouhé jedno slovo. Presence! Tuhle partu Charliemu hned tak
někdo neodpáře a všichni ho kvůli ní milují. Vznikla v době, kdy se vynořily
inteligentní popové desky od projektů jako Everything But The Girl nebo Deep
Dish, postavené na tanečních prvcích. Lidé začali objevovat, že ty klidnější
houseové odnože s nimi nemusí cloumat jenom v klubech, ale mohou je také klidně
poslouchat doma, v autě, či při nich usínat hezky v teple postýlky. Opravdový
megaúspěch zaznamenaly singly Better Day, Future Love a hlavně Sens Of Danger s přímo božským projevem Shary Nelson,
bývalé zpěvačky Massive Attack. Nic tedy nebránilo tomu, aby se do oběhu
vypustilo celé album Presence - All Systems Gone.
Posluchači ho přijali opravdu fantasticky - téměř ve všech světových časopisech
se ocitlo v rubrice Album měsíce, následně se ho prodalo na 80.000 kousků a
zmiňovaný singl Sense Of Danger si proklestil cestu i klubovým žebříčkem v USA,
aby zakotvil v první desítce.
Gramofonová firma Pagan si tak mohla mnout ručky
- možná právě skrze
Charlesovu produkci vstoupila do povědomí lidí a upevnila pilíře v taneční
deephouseové tvorbě. Charles však rozhodně nezahálel. Obrážel světové kluby
(Irsko, Rusko, Francii, Rakousko, Kanadu, Afriku) jako DJ a snažil se lidem
naservírovat tu nejhezčí atmosféru pod sluncem, prostřednictvím svých desek.
Posluchači, kteří si album AllSystems Gone
oblíbili, si tak mohli jeho koncertní provedení vychutnat při turné, jenž
Charles rozjel na přelomu roku 1999/2000 a při němž navštívil i náš populární
klub Roxy (23/10 1999). Letos vydává
překvapivě materiál pod svým jménem a vzhledem k tomu, že časopis DJ Magazine
nedávno o něm prohlásil, že to je pravděpodobně nejlepší deephouseový producent
na světě, dnes se přesvědčíme na vlastní uši, zda mu tento titul patří
oprávněně. Musím předeslat, že deska Born On The 24th Of July nabízí setkání se
starými známými z desky Presence, k nimž přibylo pár nových a výkonných umělců.
Do světa snů a příjemných pocitů vstupujeme prostřednictvím skladby Sweet Butterfly. Del ST Joseph je vokalistou, který tomuto láskyplnému songu vdechl tolik bolestná slůvka. Jeho hlasový rozsah je obdivuhodný! Specielně u této skladby mě díky využitým nástrojům i skrze celkovou atmosféru myšlenky tíhnou k podobně pocitovému albu The Mirror Conspiracy, amerických Thievery Corporation. Začínáme pomalu a ne zrovna radostně a Charles si tu pohrává s nástroji opravdu mistrovsky. Od tajemného, skoro až etnického úvodu, se pozvolna dostáváme k lenivému downtempovému tracku, kde je každá setina vteřiny využita k různým zvukovým překvapením. Jako pravý DJ nenechává Charles mezi tracky dvou nebo tří vteřinové mezery, ale plynule navazuje dalšími skladbami.
Je
zde zajímavý kontrast mezi předchozí skladbou a optimismem nabitou Ready. Hlasově se tu blýskla jednadvacetiletá Terra Deva, s níž
se Charlie seznámil v San Franciscu. Už jako dítě Terra vystupovala v divadle a je
hudebně velmi talentovaná - zvládá jak hru na
housle, klavír, tak i kytaru a dokonce si sama píše texty písní. Její tajnou
zbraní je však její nekopírovatelný hlas. Toho si kromě Charlese všimnul i
třeba Elton John, jenž jinásledně využil. Navíc má tenhle text i hlubokou myšlenku
a Terra Deva nám ho podá tak, že jejímu naléhání (ať chcete nebo ne) prostě
podlehnete. Charles ke všemu celkovou atmosféru zahaluje do hlubokých a
vábivých ploch a vám je najednou velmi příjemně. Každý tón tu dýchá, směje se a
laská vaše smysly, které balzám ze stresových situací předvánočního shonu
potřebují. Všechno je tak nadlehčováno - doprovodné bubínky, perkuse, teplé tóny i rejstříky
houslí na pozadí. Tak jak Charles míchá desky v klubech a hraje si se změnami
nálad, tak při své tvorbě dokáže systémem 2 In 1 zajetou formu skladby najednou
zlomit a přinést nový pohled na věc s novými prvky, přičemž celek drží pospolu
a těší se z drobných změn. Na světě je i promo vinyl s remixy Tommyho Musta a
Rona Trenta, který už mají kluboví DJs a rádia a s oficiální verzí v singlové
podobě se počítá na začátek příštího roku.
Další track a další hlas - tentokrát je to zpěvák Mark Sheridan, jenž si je svým projevem hodně podobný se slavným švédem - Stakka Bo. Skladba nese název Be No-One a Mark dokazuje, že zkušenosti s taneční hudbou už má - mimojiné je schopným hráčem na kytaru, flétnu a spolupracoval též na debutu Olive - Extra Virgin. Skladba mu je psána přímo na tělo a Charles dbá i na instrumentální složku. Objevuje se tu tolik známá barva piána z dob Presence, saxofonové preludování a opět jde o track zahalený rouškou tajemné atmosféry. Vokál tu má stejnou úlohu jako nástroje, funguje spíše jako koření. Nejde vůbec o regulerní zpívaný track, Markův hlas se objevuje v krátkých útržcích a tak jak zčistajasna přišel, nenápadně mizí pod spletí tónů, samplů a vrstvených melodií.
The Gift Of Freedom zase nápadně připomíná Protection od Massive Attack - skladbu, kterou si dodnes všichni nosí v srdci. Chybí tu snad jen ten kouzelný efekt deště v samém závěru. Důraz je kladen na citlivé rozložení všech zvuků a nástrojů po celé šíři stereopásma. Za zmínku stojí i poutavá basová linka i hlas hostující zpěvačky Lisy Lindsley Jones. Její vokál je podobně snivý jako u ostatních kolegyň na této desce a i přesto, že nedosahuje asi tolika oktáv, je příjemný na poslech a citlivě Charlesovu hudbu doplňuje. Když se zaposloucháte pozorněji, přijdete na to, že dnešní hudba opravdu nepotřebuje silné melodie a snad vás (stejně jako mě) překvapí fakt, že tady je to spíše o míchání jednotlivých zvuků, než vymýšlení melodických linek. Přesto to stačí!
Fox Soup je opět pocitová záležitost. Je podstatně vzrušenější než předchozí kousek a to zásluhou netradičních bicích doprovodů, hlas Lisy Lindsley Jones je také o poznání něžnější a mazlivější, dechová sekce přidává své k dobru. Je to přesně ten track, který když si poslechnete podesáté, podvacáté, najdete tu skrytá zvuková zákoutí, do kterých předtím ještě vaše smysly nezabrousily. Prostor ke konci dostává výborný klavír a kolik síly a atmosféry je ukryto v těhle pár tónech živého nástroje, musí ocenit každý (ať poslouchá house, techno, d´n´b nebo snad country). Hodně éterická skladba.
Alespoň
jednou se tu také musel objevit duch Presence. Poprvé se tak stává prostřednictvím tracku
Your Life. Je to přesně ten deephouse, který Presence tolik proslavil. Nazpíval
ho Mark Sheridan a jeho hlas ve fistulové poloze nenajde hned tak konkurenci.
Your Life není přeci jen tolik skočná jako zástupci alba All Systems Gone, ale
je jedním z mála deephouseových tracků tohoto alba. V závěru Marka ještě
doprovodí Sara Jay z Massive Attack, již si můžete z alba Presence rovněž
pamatovat a která by se měla představit i na koncertu tady v Praze. Nic jiného
než pohoda, čiší z této sladké skladby se spoustou Charlieho kouzelnických
triků se zvukem. Abyste si udělali obrázek o tom, jak moc jsou texty
v písních Charlese Webstera bolestné, tady jeden máte i s překladem.
Originál:
I was breaking down, I felt I was so weak, silence all around, all my hopes in retreat, will you stay here longer, I'm afraid you will leave, will you make me stronger, can you bring me some peace and when I look at your life, it's nothing like my life, all the joy, optimism and glee, but when I look at your life, it's similar to my life, all the hate, misery and greed.
I was all alone, it was dark, I was scared, I was overthrown, all I had was a prayer, do you have some love, can you give some to me, showers form above, bring a soothing peace, and when I look at your life, it's nothing like my life, all the joy, optimism and glee and when I look at your life, it's similar to my life, all the hate, misery and greed.
Překlad:
Řítil jsem se někam dolů a cítil se tak slabý, všude kolem jenom ticho, už jsem přestával doufat, zůstaneš tu ještě chvíli, bojím se, že odejdeš, dáš mi trochu síly, přineseš mi trochu klidu? A když se dívám na tvůj život, není vůbec jako můj, tolik záře, nadšení a jasu a když se dívám na tvůj život, podobá se tolik mému, jen nenávist, trápení a chtíč.
Byl jsem sám, byla tma, já se bál, cítil se poražen, a uvnitř už jen záblesk naděje, máš v sobě nějakou lásku, můžeš mi jí trochu dát, celého mě zasypat, dát mi skutečný mír?
A když se dívám na tvůj život, není vůbec jako můj, tolik záře, nadšení a jasu a když se dívám na tvůj život, podobá se tolik mému, jen nenávist, trápení a chtíč.
Hlas Sary Jay (opravdu musím říci hlas, protože o zpěv tu vůbec nejde), se objevuje i ve skladbě následující - Forget The Past. Teď už Charliemu stačí jen oslovit Tracey Thorn, Nicolette a Liz Frazer a může mít všechny zpěvačky, jež prošly érou Massive Attack hezky pohromadě:-). V tomto tracku oceníte Charlese jako šikovného producenta, protože všechna hudba je původní, neotřelá a jen těžko se přirovnává k něčemu, co jste už slyšeli. Nějak také začínám chápat, proč slovům svých interpretů přikládá takový význam. Nedávno totiž prohlásil: "Jedním slovem lze toho říci mnohem víc, než milióny notami. Práce se slovy si užívám víc, než té s notami. Připadá mi zvláštní, že lidi dokážou poslouchat na rádiu skladby bez vokálů". Tenhle track je přesně tím přímým důkazem. Spousta autorů by jivydala jako instrumentálku, ale to by nebyl Charles Webster, aby opět neokořenil hlasy, podle jiných už hotový pokrm!
I Understand You se opět nachází na deephouseové vlně. Po vokální stránce je tu hlasů nejmíň ze všech adeptů alba. Kromě větičky v názvu, jenž je pokaždé zazpívána jinak a která je ukryta hodně v pozadí, tu ke klasickému zpěvu ani nedojde. Vokály patří opět interpretovi Del ST Joseph a kromě něho tu je vyzdvižena hlavně hra na klavír, vzdušné plochy k bicím automatům a pak už jen pouhých pár efektu. Nic víc, nic míň - fakt to k výsledku stačí!
I´m Falling je po Ready mou druhou favoritkou. Kromě Del ST Josepha byla angažována doprovodnou vokalistkou Sarah Simmonds. Text je hodně ovlivněn láskou a snahou zvrátit rozchod s někým, na kom vám opravdu záleží. Slova jsou smutná, smutný je i jejich přednes, hudba však nastiňuje ještě nějakou naději oběma zamilovaným. Je hodně optimistická a zvukově průzračná, často tu přibyde nějaký ten nástroj, nový efekt, nebo se skladba rozeběhne úplně jiným směrem. Nejkouzelnější je závěr, který jsem vám musel do té "empétrojky" vměstnat. Takhle nějak si představuji ideální a nekonečný sen, kdy vaše myšlenky obklopuje jen to, co máte rádi - všimněte si, kolika způsoby je Sarah schopná zazpívat jednu jedinou větičku, pouze s deephouseovými beaty vzádech a závojem nadlehčujících ploch.
Závěrečnou
Put Your Hurt Aside obdařil hlasem další host - Steve Edwards. Ten už pro Charlese pracoval na albu Presence
(nazpíval třeba vynikající Future Love svým pověstným falzetem). Kromě toho
Steve působil i jako hostující kytarista třeba u Black Sabbath či nováčků ve
světě hudebního průmyslu - All Seeing I.
Myslím, že takhle nějak má vypadat outro, neboli skutečná tečka za perfektně
odvedenou prací hodinového hudebního rozjímání. Je tu jen pár nenásilných tónů
a hra živých nástrojů, jež stále ještě mají co říct v dnešní přetechnizované
době. Potkáte tady kytaru, flétnu, perkuse i trumpetu a všechno je až příliš
pohádkové a příliš neskutečné.
Závěr: Příští rok
by se měla objevit nová deska Presence, takže vám tohle album bude muset stačit
ke zkrácení čekání. Je jedním slovem výborná, i když pro opravdu náročného
posluchače, jenž nemusí znát všechno hned a rád objevuje hudební nápady
trpělivě a hlavně postupně. Tento víkend se Charles Webster objeví dvakrát
v Praze - v pátek na párty v klubu Mecca jako DJ po boku Bob Sinclaira, v
sobotu jako hlavní hvězda párty Light Up v Roxy, v živém provedení Presence.
Rozhodnutí je na vás, ale věřte mi, že tenhle šikula si s vašimi smysly umí
pohrát a zároveň předat teď před Vánoci tu tolik potřebnou energii!