RECENZE

 

Hudební recenze: Skyline – Virginplatonicpanic

Tahle kapela má v české hudbě výsadní postavení. Je jednou z mála, které si víceméně zachovaly svou tvář z konce devadesátých let a pořad si jede v polámaných kolejích. Ale aktuální album Virginplatonicpanic ukazuje, že zpívánky jsou přece jenom nakažlivé.

 

Kapele se nedá upřít mnoho plus. Za největší považuju to, že své regulérní album Urbanica vydali jako přílohu časopisu Ultramix (stejně jako předtím remixy). Za stovku jste tehdy doma mohli mít novou desku. Jenže právě Urbanica naznačila nový trend – posunutí k přitažlivějšímu a méně náročnějšímu hudebnímu středu. Na debutovou Riders In The Store zapomeňte, to byla jiná kapela, jako by vzkazovali. Na Urbanice se podílela už značně obměněná sestava, která s několika změnami vydržela až doteď.

Je třeba říct, že i u Virginplatonicpanic si zatančíte, ale nezapotíte. Skyline ubrali na naléhavosti a hudbu nechali plynout. Občas ji sice zkříží nějaký ten beat nebo kytara, jenže to hlavní, na co čekal každý (teda aspoň já jo), undergroundovější tvář drum´n´bassu se nekoná. Loňské koncerty ukázaly, že nový MC Jacob by mohl kapelu přinutit k drsnějším polohám, nové skladby tak zněly. Jenže jaké bylo překvapení, když na novém albu kapela zpomalila. Žádné vyložené trháky tu nenajdete.

Můj tajný tip a hit Ninja!, který zněl na festivalech hodně, ale hodně povedeně, se přetransformoval do rozvláčné sonáty, kde ani úžasná ragga deklamace Jacoba nepomůže. Právě tahle skladba ukazuje možnosti a rozdíly obou vokalistů. Zatímco Nu.Címu sluší rychlejší fláky, kde jde o bezprostřednost, Jacob ruluje v pomalejších pasážích, které mu dovolují nejrůznější skopičiny a předvádění. Je to zvláštní, ale Jacob působí jistějším dojmem a jako by kolegovi vypomáhal. Jacobova deklamace je největším překvapením alba. Dokáže totiž sebevíc nalíčené pasáže a aranže tak naostřit, že i věčně nespokojený posluchač si mne ruce, že to s těmi Skyline přece jen není zas tolik špatné.

Některé další skladby taky disponují tanečním potenciálem, ať už úsměvná, ovšem nesmírně hitová Pretty Princes nebo až "asian-dubovsky" znějící No Chance. Většina skladeb z Virginplatonicpanic však hlubší zářez do kůry mozkové neudělá. Inner Riot či Zero Gravity zní povedeně (sound všech skladeb je na vysoké úrovni, na desce se konečně podařilo zachytit trochu z jejich koncertního fluida), jenže po začátku následující písničky na ně úplně zapomenete. A na koncertě Skyline si budete lámat hlavu, jestli jde o skladby z Urbanicy nebo aktuální desky.

Nejslabším momentem jsou pro mě skladby Ladies, Terminated a One Heaven. Ty jako by byly pouze do počtu. Skyline si nasadili takovou zvláštní masku, kdy vlastně ani nevíte, o jaký styl jde a jak to kapela myslela. Asi je to zas ten univerzální moderní pop.

Je ale třeba říct, že Virginplatonic je dobrá deska. Bude patřit mezi nejlepší česká alba letošního roku, to každopádně. Nahrávka je to nesmírně kvalitní, producent Ecson Waldes si může tohle cédéčko vystavit na poličku. Jen mi trošku vadí, že se Skyline posunuli do jiných dimenzí. Ale co by to bylo za kapelu, kdyby se nikam nevyvíjela?

Hodnocení: 60 %

Skyline – Virginplatonicpanic
Formát: CD
Čas: 45.08
Label: X Production
Info: www.skylineweb.cz, www.xproduction.cz

Tracklist:
Kick The Gig
Pretty Princes
Inner Riot
Zero Gravity
Ninja!
Ladies
Terminated
One Heaven
What´s Up?
New Border
It´s Up To You
No Chance

 
 
 
 

ČLÁNKY AUTORA

 
 
 
 
 
 
 
 

Partnerské linky: festivaly 2016