RECENZE

 

Hudební recenze: Midori Hirano + Kazumasa Hashimoto

Vyjde-li nové album nějakého slavného anebo alespoň "módního" interpreta, stačí v tiskovce napsat něco o jeho legendárnosti, počtu vydaných alb, odehraných koncertů či příjmech za prodané desky. A pravda, ani ten interpret nemusí být kdoví jak známý. Takovéto metody ovšem rozhodně neplatí v případě dvou Japončíků, k jejichž samotným jménům už potřebujete pomalu slovník. Midori Hirano a Kazumasa Hashimoto vydali před nějakou dobou své nové desky na labelu Noble a jelikož jim žádné uměle vystajlované tiskovky těžko pomůžou, musí se propagovat hudbou samotnou. A nutno podotknout, že marketing mají zvládnutý velmi dobře.

 

Patříte-li mezi příznivce moderní klasiky, ambientu a různých experimentů na poli těchto hudebních žánrů, možná label Noble znáte, nebo jste o něm alespoň slyšeli. Jeho katalog se od roku 2001 naplnil převážně hudbou v těchto intencích, byť jednotliví interpreti zasahují i k post-rockovým produkcím. Jenže Noble je čistě Japonská značka a tak šance, že by slavila větší úspěchy v Evropě, natož u nás, je celkem mizivá. Proto určitě řada fandů poslechové hudby uvítá prezentaci tohoto labelu v Paláci Akropolis již za několik dní, v pondělí  17. listopadu na jednom z pravidelných vydání Music Infinity. Analogové i digitální harmonie, specifická estetika, důraz na nevšednost a přesah zavedených hudebních škatulek, to se nejen dočtete v oficiálních zprávách k hudební produkci tohoto labelu, ale lze to vycítit i z nahrávek samotných. Mezi ty nejnovější, které se v katalogu Noble objevily, patří právě desky od Midori Hirano a Kazumasy Hashimota.

Midori Hirano je žena. Velmi sympatická žena. Se svým debutovým albem LushRush z roku 2006 si vysloužila přirovnání třeba k francouzské experimentátorce Colleen anebo islandským Sigur Rós. Na svém novém albu klo:yuri se jí úspěšně daří skloubit tradičnější komorní hudbu plnou živých nástrojů s elektronikou, která je ovšem velmi pečlivě přimíchána do výsledného celku a v leckterých případech jí téměř neregistrujete. Ač by se mohlo zdát, že z Japonska vypadnou melodie Evropanům méně srozumitelné, typické pro jejich kulturu, v tomto ohledu je Midori velmi "světová". Výjimky však potvrzují pravidlo a třeba ve skladbě "Solar Eclypse" dá svou hudbou nahlédnout pod pokličku tamní kultury. Analogových součástí je tu velmi mnoho, nechybí klavír, na nějž se Midori učila hrát řadu let, nejrůznější smyčce, kytara, zvonkohra a další nástroje, které mají kolikrát v jednotlivých skladbách takové pasáže, jenž byste si spíš představili na albu nějakého virtuosa. Důležitou složkou jsou také vokály, které oproti hudbě spíše připomínají domovinu autorky. Naopak velmi se šetřilo na typicky elektronických ingrediencích, hlavně bicích. Když už rytmika, tak maximálně jemné nerušící tribal prvky, třeba ve skladbách "Caracole" či "Cells That Smell Sounds". Většina skladeb si však vystačí s minimem, přičemž dosáhne maxima. Třeba "Faceless Angel" je v podstatě jen kombinace klavíru a zpěvu a přestože jste takto trávili hodiny hudební výchovy ve škole a nejspíš vás to nijak zvlášť neunášelo, Midori vás přesvědčivě svou hudbou unese ze stávajících hudebních stereotypů.

Kazumasa Hashimoto je oproti Midori Hirano hudebním nestorem japonské scény. Své první album Yupi vydal v roce 2003 a do dneška, včetně své albové novinky, vydal již čtyři dlouhohrající desky. Ty se těšily a stále těší velmi příznivým ohlasům a jméno Kazumasy Hashimota je známé nejen Japonským fanouškům. Však si tento čtyřiatřicetiletý hudebník zahrál třeba na Sonaru anebo se podílel na hudbě k filmu Tokyo Sonata slavného režiséra Kiyoshiho Kurosawy. Nové album Euphoriam je od desky Midori Hirano odlišné. Na první poslech zní více přístupně náhodnějším posluchačům, více popově. Zcela určitě v tom roli hrají četnější perkuse a pravidelný rytmus a také více "neformální" hlasový projev ve většině skladeb, o nějž se postarala zejména Uma Torrini. S sebou to ovšem přináší jedno riziko, a to fakt, že při delším poslechu se vám mohou zdát jednotlivé skladby poměrně podobné svou náplní. Stejně jako u Midori zde nechybí velmi přesvědčivé, malebné melodie a harmonie, které vám nutně vykouzlí úsměv na rtech. Často v nich narazíte na klarinet, kontrabas, anebo klavír, jemuž se také Kazumasa dlouhá léta věnoval při svých hudebních studiích. Pravdou je, že skladby nesvázané rytmem jsou nejpůsobivější, třeba jako track "Endless". Dobře zní také pop-rockově laděná, baladická "Lonesome Girl" a celá řada dalších z celkového počtu jedenácti skladeb.

Kazumasa Hashimoto

Není nad to poslechnout si obsah výše přiblížených alb živě a proto doporučuji vyrazit v pondělí do Paláce Akropolis na Music Infinity. Midori Hirano vás svou hudbou pohladí po duši, Kazumasa Hashimoto možná i lehce rozhýbe v bocích. Tak jako tak slibuje koncert těchto dvou představitelů jedné z moderních vln elektronické hudby velmi pocitový zážitek. A nestihnete-li koncert, nevadí. I z CD si je můžete vychutnat se vší parádou.

Hodnocení:

Midori Hirano: 90%; Kazumasa Hashimoto: 80%

MIDORI HIRANO – KLO:YURI
formát: CD
čas: 40:05
label: Noble
kat.č.: CXCA-1235
release day: 10.10.2008
info:
www.midorihirano.com, www.myspace.com/midorihirano

KAZUMASA HASHIMOTO – EUPHORIAM
formát: CD
čas: 41:26
label: Noble
kat.č.: CXCA-1222
release day: 14.12.2007
info:
http://home.att.ne.jp/star/bd/, www.myspace.com/kazumasahashimoto

info label: www.noble-label.net, www.myspace.com/noblelabel

 
 
 
 

ČLÁNKY AUTORA

 
 
 
 
 
 
 
 

Partnerské linky: festivaly 2016